Zde je vysvětlení některých klíčových kategorií v rámci IPA spolu s příklady symbolů a jim odpovídajících slovních příkladů:
Samohlásky:
Samohlásky jsou zvuky řeči, které vznikají bez výrazného zúžení nebo uzavření hlasového ústrojí. Tvoří jádro slabik ve slovech.
- /iː/ jako "řepa"
- /æ/ jako "kočka"
- /ɑː/ jako "otec"
- /ʌ/ jako "hrnek"
- /eɪ/ jako "den"
- /ɔː/ jako "zákon"
- /uː/ jako "modrý"
- /oʊ/ jako "jít"
diftongy:
Diftongy jsou kombinace dvou samohlásek v jedné slabice.
- /aɪ/ jako "čas"
- /aʊ/ jako "jak"
- /ɔɪ/ jako "chlapec"
- /eə/ jako "pár"
- /ɪə/ jako "blízko"
Souhlásky:
Souhlásky jsou zvuky řeči, které vznikají ztížením nebo omezením proudění vzduchu z hlasivek.
- /p/ jako "pat"
- /b/ jako "bat"
- /t/ jako "tap"
- /d/ jako "pes"
- /k/ jako "kočka"
- /g/ jako "koza"
- /f/ jako "fanoušek"
- /v/ jako "van"
- /θ/ jako ve slově "myslet"
- /ð/ jako "tento"
- /s/ jako "sip"
- /z/ jako "zip"
- /ʃ/ jako "ona"
- /ʒ/ jako "míra"
- /tʃ/ jako "kostel"
- /dʒ/ jako "soudce"
- /m/ jako "man"
- /n/ jako "ne"
- /ŋ/ jako "zpívat"
- /l/ jako "lip"
- /r/ jako "červený"
- /j/ jako "ano"
- /w/ jako "mokrý"
Nosovky, tekutiny a klouzavé přípravky:
Souhlásky doplňují nazály (zvuky vydávané se sníženým měkkým patrem), liquidy (zvuky s částečným zúžením úst) a glidy (zvuky s postupným přechodem od jedné hlásky k druhé).
Mějte na paměti:
- Symboly jsou v zápisu IPA uzavřeny lomítky (/ /).
- Hranaté závorky [ ] se často používají k fonetickému přepisu slov, který je založen na skutečné výslovnosti, nikoli na standardizovaném slovníkovém přepisu.
- IPA je navržena tak, aby dokázala reprezentovat zvuky jakéhokoli jazyka, takže některé symboly nemusí v některých jazycích existovat.
Nezapomeňte, že výslovnost se může v různých nářečích a dialektech lišit, takže IPA je sice cenným vodítkem, ale skutečné zvuky se mohou lišit.
Fonetická abeceda Spojeného království, známá také jako britská fonetická abeceda nebo fonetická abeceda NATO, se neliší od standardní mezinárodní fonetické abecedy (IPA) používané k přepisu zvuků řeči. Je však důležité si uvědomit, že britská fonetická abeceda a IPA slouží k různým účelům a používají se v různých kontextech.
1. Mezinárodní fonetická abeceda (IPA)
IPA je ucelený systém symbolů, který se používá k standardizovanému vyjádření zvuků řeči. Zahrnuje širokou škálu zvuků řeči, které se vyskytují v jazycích po celém světě. Lingvisté, studenti jazyků a odborníci používají IPA k přepisu přesné výslovnosti slov a k analýze fonetických vlastností různých jazyků.
2. Fonetická abeceda Spojeného království (fonetická abeceda NATO)
Fonetická abeceda Spojeného království, známá také jako fonetická abeceda NATO, je soubor kódových slov používaných k hláskování slov nebo zpráv při rádiové nebo telefonické komunikaci. Je navržena tak, aby zajistila jasnou a jednoznačnou komunikaci, zejména v situacích, kdy by mohly nastat problémy se zkreslením, rušením nebo nepochopením jednotlivých písmen. Každému písmenu anglické abecedy je ve fonetické abecedě Spojeného království přiřazeno určité slovo, které pomáhá při hláskování slov.
Například místo "B" jako "bee" se ve fonetické abecedě Spojeného království používá slovo "Bravo". To může pomoci vyhnout se záměně, protože podobně znějící písmena jako "B" a "D" lze po telefonu nebo v rádiu snadno zaměnit.
Zde je několik příkladů britské fonetické abecedy:
- A: Alfa
- B: Bravo
- C: Charlie
- D: Delta
- E: Echo
- F: Foxtrot
- G: Golf
- H: Hotel
- I: Indie
- J: Juliet
- K: Kilo
- L: Lima
- M: Mike
- N: listopad
- O: Oscar
- P: Papa
- Otázka: Quebec
- R: Romeo
- S: Sierra
- T: Tango
- U: Uniform
- V: Victor
- W: Whiskey
- X: rentgenové záření
- Y: Yankee
- Z: Zulu
Fonetická abeceda Spojeného království se používá pro jasný pravopis v komunikačním kontextu, zatímco IPA se používá pro přesný fonetický přepis a analýzu zvuků řeči v různých jazycích.
Anglická fonetika se zabývá studiem zvuků používaných v anglickém jazyce, jejich tvorbou a vnímáním. Je to obor lingvistiky, který se zaměřuje na pochopení zvuků řeči a jejich zákonitostí v angličtině a také na způsoby, jakými se tyto zvuky v řeči vzájemně ovlivňují.
Zde jsou uvedeny některé klíčové pojmy a symboly používané v anglické fonetice:
1. Fonémy
Fonémy jsou nejmenší rozlišitelné zvukové jednotky v jazyce. Jsou to základní stavební kameny, které rozlišují význam slov. Například hlásky /p/ a /b/ ve slovech "pat" a "bat" představují různé fonémy, protože mohou měnit význam slova.
2. Alofony
Alofony jsou varianty fonémů, které nemění význam slova. Mohou se lišit na základě faktorů, jako je přízvuk, dialekt nebo okolní zvuky. Například zvuk /p/ ve slově "pat" se může v angličtině s různým přízvukem vyslovovat mírně odlišně.
3. Samohlásky a souhlásky
Angličtina má řadu samohlásek a souhlásek. Samohlásky vznikají bez výrazného zúžení vokálního traktu, zatímco u souhlásek dochází k určité formě zúžení nebo uzavření. Samohlásky jsou obvykle charakterizovány polohou v ústech (vysoké, střední, nízké) a tím, zda jsou rty zaoblené nebo nezaoblené.
4. Symboly IPA pro anglické hlásky
Mezinárodní fonetická abeceda (IPA) používá sadu symbolů pro vyjádření různých zvuků angličtiny.
Na adrese Anglické Al Fresco rádi vám pomůžeme s jakýmikoli otázkami ohledně fonetické abecedy, jazyka a také vám poskytneme mnoho fonetických příkladů, abyste jim lépe porozuměli. Podívejte se na naše kurzy.
